Polská princezna

Do Compostely přes Německo

             V předchozích dílech jsem se věnoval z velké části přípravám, tak si myslím, že už je čas vydat se na cestu. I když se domnívám, že v některém z příštích příspěvků udělám odbočku a podrobně popíšu kolo. Hlavně to, jaké problémy jsem s ním měl během cesty, a výbavu, kterou jsem vezl do Španělska. Případně to s čím budu cestovat příště.

Jak už jsem zmiňoval, musel jsem udělat povinnou zastávku v Praze. Tam jsem si pořídil Credencial a pokračoval směrem na Regensburg. Musím zmínit, že cesta k německým hranicím mi trvala pro mě zdrcujících 5 dní. Nepřálo mi nic, co by mi mohlo nepřát, od počasí po drobné technické problémy, které se vyskytly po prvních kilometrech. Ubíjelo mě, že se nedokážu vymotat z nekonečných labyrintů stezek a pokud bych nepřízní osudu musel strávit dalších pár dnů v Česku, s největší pravděpodobností bych to otočil domů. Romantické představy jdou stranou, pokud se musíte každý den navlékat do stejně smradlavého, z noci vlkého a studeného oblečení a bot, sušit promrzlé nohy, které od vlhkosti vypadají jako smrž obecný atd... Zaplať pán Bůh, poté co jsem dorazil do Regensburgu, jsem byl zachráněn jedním Bike Messengerem, kterému se líbilo moje kolo. Jedna poznámka na okraj jak si získat přízeň obecenstva a s ní bezplatný nocleh, jídlo a příjemnou společnost - snažte se vypadat jako ztracený trotl. Samozřejmě je to myšleno v dobrém smyslu. Většinou takový trouba dokáže obměkčit i Němce se srdcem studeným jako půllitr. Ale zpátky k mému zachránci. Dodnes lituji, že jsem se s ním nevyfotil, protože mi nabídl naprosto všechno co takový bike messenger může mít: postel, pivo a magnesium na křeče. Nevím, jestli je to mými předsudky nebo mám štěstí na ty správně jedince. Cyklisté jsou nejvíc pohodoví, otevření lidé, ať jste sám cyklista, nebo ne. Pokud jezdíte na kole, tak pochopitelně máte u jiného cyklisty nějaké body navíc =) ). Tím nenápadně prosazuji svou agendu, jejímž cílem je každého posadit na kolo, ale fakt nenápadně.

Jinak cesta po Německu byla velmi pohodová záležitost: dobře značené stezky, popelnice plné jídla a snadné stanování. I když ze zvyku občas nadávám na německá značení, jsou o dost lepší než ta ve Francii a Španělsku. Takzvaný dumpster diving je pohádkou pro každého lowcost cestovatele. Pokud zahodíte svou hrdost, můžete se bezproblémově stravovat v bio kvalitě. Německo je stát se silnou zelenou politikou a jedním z nejvyšších zastoupení veganů/vegetariánů v Evropě, proto je poptávka po produktech v biokvalitě vysoká. Poněvadž doba trvanlivosti takových potravin je o něco kratší, výše zmíněné vám zaručí konstantní příjem kvalitního jídla. O bezpoblemovém nocování jsem tu již mluvil, k tomu vám stačí zdravý rozum. Za celou dobu jsem měl jeden jediný kontakt s policií, ale o tom budu psát příště.

   I have dedicated a fair bit to preparation process so I think it's now the time to hit the road. A small exception will be made in one of the upcoming chapters in which I will describe in great detail my trusty cromoly steel stallion and my setup. As I have mentioned I had to make a quick stop in our great capital - Prague. It is there where I have bought the credential and then I headed straight to German borders in direction of Regensburg. I have to mention that the road to German borders took me 5 exhausting days. Everything was as bad as it could be during those damned five days: technical issues, weather and shitty moral. I was frustrated that I was not able to set myself free from the endless labyrinths of country roads. And if due to another small technical failure I was forced to spend extra few days in the Czech Republic, swear to god I would have returned back home. There is no easy way around constantly wet shoes, smelly clothes and exhaustion. Thank goodness that as soon as I had reached Regensburg a local bike messenger picked me up and he let me sleep in his place.
   One side note: if you want to get the most out of your trip and meet as many new people as possible try to look like a totally lost hobo. People are in general quite helpful and even German hearts can be melted by a funny looking guy with an accent. But back to our bike messenger. It's a great pity that I haven't take his photo because he gave me everything that a bike messenger can: beer, bed, magnesium to ease muscle cramps. No need to mention how this little act of kindness boosted my moral.
   I am aware of my bias but cyclists are the most lay back cool guys I have met during my trip. Even when I was on foot I could always rely on cyclists. Overall I could not recommend highly enough to each and everyone to cycle around Germany. In my opinion, this is one of the best countries for a low cost traveling. Careless camping in the woods, plenty of lovely fruit gardens and luxurious dumpster diving. Due to a wave of green policy, the demand for bio quality grocery is on the rise. And due to the short shelf life of those products, you will have a constant supply of readily available goodies. When it comes to camping as I have mentioned before all you need is common sense. During the trip, I had only one encounter with police officers but that is another story.

Cestovatelské

          

                 

            Tak to je kolo, na kterém Alex absolvoval cestu do Santiaga. Po návratu a ujetých 5643 km si zasloužilo trochu péče.

 

 

 

 

 

 

 

Cesta d Santiaga, na kole, jó na kole

            

                Způsob dopravy.... nejběžnější způsob dopravy do Santiaga je pěškobus. Dle oficiálních stránek Camino de Santiago musíte urazit alespoň 100 km pěšky nebo 200 km na kole, abyste byli oficiálně uznáni jako poutníci. Nejenom mně to přijde dost málo. I pokud nejste nějak fyzicky zdatní, jedno ze dvou byste mohli zvládnout relativně snadno za dva-tři dny. Pokud se vydáte na cestu, naplánujte ji na delší dobu, vykašlete se na práci, na školu a na imaginární problémy a vypadněte alespoň na měsíc. Jinak to bude jenom pěší turismus, ale ne Camino. Mezi další oficiálně uznáváné druhy transportu, kromě chůze, patří kůň nebo oslík ( několik, k mé obrovské radosti, jsem viděl na vlastní oči ) a  již zmíněné kolo.

Poněvadž batůžkář jsem mizerný a ke kolům mám blízko, byla pro mě třetí možnost přirozená volba. Jelikož jsem dost spořivý, stanovil jsem si rozpočet kola na přibližně 5000 Kč. Když jsem vyzvedával nějaké součástky z teplického koloshopu, trochu se mé myšlence nízko-rozpočtového kola určeného pro tak náročnou cestu posmívali. Proto jsem se rozhodl celkovou cenu  stáhnout na 3800 Kč. Samozřejmě musím uznat, že bez garáže plné dílů, které jsem za několik let oprav bicyklů nahromadil, by to bylo o něco složitější. Pokud ale máte ve sklepě obyčejné trekové kolo, tak jsem si jist, že po drobných úpravách dokáže zvládnout i mnohem delší cestu. Nenechte se odradit reklamou nebo lidmi, kteří tvrdí, že na delší cestu potřebujete vybavení za desítky tisíc. V dnešní době i ty nejzákladnější komponenty, které jsem měl na kole například já, fungovaly naprosto perfektně. Navíc když jsem jen procházel nějakou sport prodejnou, sehnat adekvátní náhradu levného dílu bylo mnohem jednoduší, než nějakou obdobu toho drahého. Kolo má však i své drobné nevýhody a to hlavně co se týče orientace. Jak pravidlo, pěší trasa je značená velmi dobře a čím více se blížíte k cíli, tím je lepší. Cyklo-ukazatele, na které jsem při cestě do Santiaga narazil, dokážu spočítat na prstech jedné ruky. Tuto situaci jsem vyřešil nakonec docela jednoduše. V každém větším městě jsem v turistické kanceláři sehnal mapku, která byla vždy zadarmo a ta mi vydržela 2-3 dny. Pokud ale bylo nejhůř, vždy se dalo spolehnout na slunce (pořád přece jedete na západ ) a pokud nebylo vidět ani slunce, tak na vítr byl spoleh za všech podmínek. Nezažil jsem den, kdy by od oceánu nekoukal alespoň mírný vánek. Za těch 20 plus dní jsem si na něj natolik zvykl, že cestou domů jsem moc nechápal jak to, že jsem na rovince často valil přes 40 Km/h. Oproti chůzi má kolo jednu nezpochybnitelnou výhodu. Pokud se rozhodnete jít pěšky, musíte počítat s mozoly ( a to bez ohledu na to, jak drahé boty máte ) a v případě pokud chcete razit víc jak 50 km denně i se skutečností, že můžete přijít cestou o pár nehtů nebo si přivodit zánět šlach. Jako v případě jednoho Ukrajince, kterého jsem potkal na konci cesty z Paříže do Santiaga, kterou zvládl za 2 měsíce. Mozol na zadnici sice máte zajištěný, ale to je jenom kosmetická drobnost, která vám spíš pomáhá zdolávat nekonečné kilometry a ne naopak.

            Means of transportation. The most common way to get to Santiago is by your own foot. According to official website of Camino de Santiago you have to walk at least 100 km or cycle at least 200 km to be recognized as pilgrim. I think I'm not the only person who thinks that this is too little. Even if your physical condition is below average you can complete this kind of journey within 2-3 days. This is really not the way you want to do your Camino. If you are really planning to go for it I would advice you to spend at least one month on the road. Forget about the imaginary problems like your job, school, lack of money (I'll expand on this topic in particular a little bit later) lack of time and just go. Other officially approved pilgrim means of transportation are: horse, donkey (few of them I saw with my own eyes and it's as cool as it sounds), walking and a bicycle. Because the last option is the closest to my heart I decided to stick with it. From the beginning I have planned this trip to be very low cost, therefor my budget for the bicycle built was 5000 Czech Crowns (200 EUR). After I told about my plans at the local bike shop and after their laughs I cut it down to 3800 crowns (150 EUR). I have to acknowledge that without the garage full of spare parts that would be much more difficult. Never the less if you have a regular touring/road/mountain bicycle lying in your basement I am pretty sure that after minor adjustment and maintenance it would do the trick just fine. Don't be fooled  by the commercials and fellows at fancy bike shops who would try to convince you that without spending five figures of cash one republic expensive equipment you would not be able to enjoy your ride. In most of the cases if you are going with a big name brand you can be sure that even the low end components will be good enough. All being sad bicycle does have it drawbacks main one being the orientation. In most of the cases Camino for pedestrians is marked very well the same cannot be said about the cyclists. I solved this situation by free maps that were provided at every tourist center. This map would last me for about 2-3 days till a reach the end of it and the cycle repeated. If the map or my navigation skills would fail (the second one was more common) I would follow the sun or if it was particularly cloudy you can always rely on the headwind. For more then 20 days traveling towards the ocean one get used very quickly to a constant headwind. After finally going back home I was pleasantly surprised that I was doing more then 40 kmh at a straight. Of course I have to mention the undisputed upsides to a cycling one of them being the distance you can cover in a day. I am more than convinced that even untrained person can do 80-90 km a day. The closest someone got to this kind of distance was one Ukrainian guy who travelled 50 km a day on average. Despite his incredible fitness he lost 3 finger nails at each leg (due to enormous pressure from his backpack) plus he had tendinitis which meant that he had excruciating muscle cramps and pains almost every night. Blisters on your bottom side are guaranteed but this is a small price to pay for the adventure of a lifetime.

Jediná příležitost, kdy se mi podařilo zachytit poutnického oslíka

Moje první setkání s oceánem

 

 

Podzim ve městě

 

 

 

 

 

 

 

 

Cesta do Santiaga de Compostely, první část

            Kvůli nesčetnému množství proseb, které se chrlí ze všech stran, rozhodl jsem se, že sepíšu drobné vyprávění o své cestě do Santiaga a také o tom, jak si ji nejvíc užít. Zaprvé, pokud tedy budete cestovat po Francii nebo Španělsku, doporučoval bych vám cestovat jako poutník. K tomu abyste se oficiálně stali poutníkem, si stačí pořídit takzvaný Credencial nebo poutnický průkaz. Můžete si ho objednat poštou nebo vyzvednout osobně v Praze nebo Brně v turistickém klubu, stojí 150 Kč. V každém poutním místě do něj sbíráte razítka. Čím víc jich máte, tím víc jste poutník 😊. Jako poutník máte nárok na všemožné výhody, například bezplatné vstupy do katedrál a hlavně levné, či grátis ubytování v takzvaných Alberque. Těch je v celé Francii a Španělsku nesčetné množství a je to hostel vyhrazený jen a pouze pro poutníky. Většinou je vybaven pračkou, kuchyní a hlavně sprchou s teplou vodou. Cena se průměrně pohybuje kolem 5 EUR. Je to skvělé místo, kde se můžete setkat s nejrůznějšími lidmi ze všech koutů světa. Pokud se rozhodnete pro tento druh ubytování, mějte na zřeteli, že většinou jsou beznadějně přeplněné kolem 16:00 a do 9:00 musíte ubytování opustit. Pokud tedy nemáte rezervaci nebo hodně štěstí, tak obzvlášť u velkých měst skoro nemáte šanci. Mimochodem rezervaci můžete udělat přímo v hostelu, ve kterém se vám podařilo přespat. Nejlepší způsob noclehu, který jsem využíval na své cestě nejčastěji, je stanování v divočině. Pláž je v tomto ohledu nepřekonatelným místem. Pokud opomenu poměrně slušnou vybavenost většiny pláží: sprchy, záchody a stánky s občerstvením, západy a východy slunce za doprovodu vln oceánu jsou něco, co vám neposkytne ani nejluxusnější hotel na světě. Musím však upozornit, že kempování na pláži je ve většině evropských zemí nezákoné. Na druhou stranu musím říci, že za celou dobu jsem neměl ani jeden problém s místními strážci zákona. Ve většině případů selský rozum naprosto postačí: být nenápadní, nekempovat ve velkých městech, nelézt na něčí pozemek, pokud si nejste na sto procent jistí, že ráno nenarazíte na překvapeného majitele. Další výhoda poutnictví je pohostinnost. Pokud řekněte Španělovi, že jdete XXX kilometrů kvůli Santiagu, tak vás pozve minimálně na drink. Podle mě, pokud chcete skutečně cestovat za lidmi a dobrodružstvím, tak se jednoduše nemůžete ztratit. Pokud jste poutník platí toto několikanásobně....   Pokračování příště

           Due to enormous amount of requests I have decided to write down a series of short stories about my recent journey and also supply you with some useful tips and tricks how to get a maximum out of your trip. First of all if you are traveling through Spain or France you should definitely consider traveling as a pilgrim. Becoming one is extremely easy, you just need a so called pilgrim passport also known as Credencial which you can acquire at most tourist offices around the country. Along the way you will collect pilgrim stamps. They serve as a prove of the distance you have covered. The more stamps you have in your Credencial the more of a pilgrim you are. As a pilgrim you are entitled to a variety of discounts and all sorts of free goodies. The most noticeable and pleasant one is a possibility to sleep at a Albergue which is a hostel provided ONLY for pilgrims. There you can find a a clean bed, warm shower, place to cook a meal and wash your clothing. In most of the cases you will pay around 5 EUR per night but if you are lucky you can find one that is for free. There is a lot of information available on the internet regarding Alberques, so if this type of accommodation is for you I would recommend you to do some research in advance. All in all it is a best place to meet bunch of different people from all across the world, each with their stories, tips and tricks so definitely don't be shy, bye them a cup of coffee or make them a tea and enjoy one of a kind opportunity. Another thing to keep in mind whilst searching for the next Alberque is that most of the time majority of them are completely full by 16:00. So you have to make a reservation ( preferably via phone ) or be very quick and plan well ahead. But the best type of accommodation and one that I recommend trying is the camping in the wild. IMHO beach is the unbeatable place in this regard. Most of the beach areas are equipped with a shower, bathroom and various snack bars. But all that convenience aside the number one reason you should try beach camping are the sunrises and sunsets accompanied by the ocean waves. This is one of a kind experience you definitely won't forget and something that cannot be found elsewhere. One thing you have to keep in mind though is the fact that beach camping is illegal in most European countries. Regardless the fact I had no problems with local police what so ever. Common sense is more then enough in most of the cases. Just stay away from the crowded places, don't be rude, don't litter etc. The last thing I would like to mention is the hospitality of locals. The more you go in the southern direction the better it gets. During endless encounters and chats with locals ( that are inevitable due to the nature of southern nations ) the simple mention about your journey will lead to a drink or lunch invitation. Camino de Santiago is something that especially Spaniards are take enormous pride at. To make a conclusion to this episode: if you are traveling for new enriching experiences you simply can't lost along the way. If you are traveling as a pilgrim this saying is even more true. To be continued...