úterý 8. května 2018

Polská princezna




















Do Compostely přes Německo

             V předchozích dílech jsem se věnoval z velké části přípravám, tak si myslím, že už je čas vydat se na cestu. I když se domnívám, že v některém z příštích příspěvků udělám odbočku a podrobně popíšu kolo. Hlavně to, jaké problémy jsem s ním měl během cesty, a výbavu, kterou jsem vezl do Španělska. Případně to s čím budu cestovat příště.
Jak už jsem zmiňoval, musel jsem udělat povinnou zastávku v Praze. Tam jsem si pořídil Credencial a pokračoval směrem na Regensburg. Musím zmínit, že cesta k německým hranicím mi trvala pro mě zdrcujících 5 dní. Nepřálo mi nic, co by mi mohlo nepřát, od počasí po drobné technické problémy, které se vyskytly po prvních kilometrech. Ubíjelo mě, že se nedokážu vymotat z nekonečných labyrintů stezek a pokud bych nepřízní osudu musel strávit dalších pár dnů v Česku, s největší pravděpodobností bych to otočil domů. Romantické představy jdou stranou, pokud se musíte každý den navlékat do stejně smradlavého, z noci vlkého a studeného oblečení a bot, sušit promrzlé nohy, které od vlhkosti vypadají jako smrž obecný atd... Zaplať pán Bůh, poté co jsem dorazil do Regensburgu, jsem byl zachráněn jedním Bike Messengerem, kterému se líbilo moje kolo. Jedna poznámka na okraj jak si získat přízeň obecenstva a s ní bezplatný nocleh, jídlo a příjemnou společnost - snažte se vypadat jako ztracený trotl. Samozřejmě je to myšleno v dobrém smyslu. Většinou takový trouba dokáže obměkčit i Němce se srdcem studeným jako půllitr. Ale zpátky k mému zachránci. Dodnes lituji, že jsem se s ním nevyfotil, protože mi nabídl naprosto všechno co takový bike messenger může mít: postel, pivo a magnesium na křeče. Nevím, jestli je to mými předsudky nebo mám štěstí na ty správně jedince. Cyklisté jsou nejvíc pohodoví, otevření lidé, ať jste sám cyklista, nebo ne. Pokud jezdíte na kole, tak pochopitelně máte u jiného cyklisty nějaké body navíc =) ). Tím nenápadně prosazuji svou agendu, jejímž cílem je každého posadit na kolo, ale fakt nenápadně.
Jinak cesta po Německu byla velmi pohodová záležitost: dobře značené stezky, popelnice plné jídla a snadné stanování. I když ze zvyku občas nadávám na německá značení, jsou o dost lepší než ta ve Francii a Španělsku. Takzvaný dumpster diving je pohádkou pro každého lowcost cestovatele. Pokud zahodíte svou hrdost, můžete se bezproblémově stravovat v bio kvalitě. Německo je stát se silnou zelenou politikou a jedním z nejvyšších zastoupení veganů/vegetariánů v Evropě, proto je poptávka po produktech v biokvalitě vysoká. Poněvadž doba trvanlivosti takových potravin je o něco kratší, výše zmíněné vám zaručí konstantní příjem kvalitního jídla. O bezpoblemovém nocování jsem tu již mluvil, k tomu vám stačí zdravý rozum. Za celou dobu jsem měl jeden jediný kontakt s policií, ale o tom budu psát příště.

   I have dedicated a fair bit to preparation process so I think it's now the time to hit the road. A small exception will be made in one of the upcoming chapters in which I will describe in great detail my trusty cromoly steel stallion and my setup. As I have mentioned I had to make a quick stop in our great capital - Prague. It is there where I have bought the credential and then I headed straight to German borders in direction of Regensburg. I have to mention that the road to German borders took me 5 exhausting days. Everything was as bad as it could be during those damned five days: technical issues, weather and shitty moral. I was frustrated that I was not able to set myself free from the endless labyrinths of country roads. And if due to another small technical failure I was forced to spend extra few days in the Czech Republic, swear to god I would have returned back home. There is no easy way around constantly wet shoes, smelly clothes and exhaustion. Thank goodness that as soon as I had reached Regensburg a local bike messenger picked me up and he let me sleep in his place.
   One side note: if you want to get the most out of your trip and meet as many new people as possible try to look like a totally lost hobo. People are in general quite helpful and even German hearts can be melted by a funny looking guy with an accent. But back to our bike messenger. It's a great pity that I haven't take his photo because he gave me everything that a bike messenger can: beer, bed, magnesium to ease muscle cramps. No need to mention how this little act of kindness boosted my moral.
   I am aware of my bias but cyclists are the most lay back cool guys I have met during my trip. Even when I was on foot I could always rely on cyclists. Overall I could not recommend highly enough to each and everyone to cycle around Germany. In my opinion, this is one of the best countries for a low cost traveling. Careless camping in the woods, plenty of lovely fruit gardens and luxurious dumpster diving. Due to a wave of green policy, the demand for bio quality grocery is on the rise. And due to the short shelf life of those products, you will have a constant supply of readily available goodies. When it comes to camping as I have mentioned before all you need is common sense. During the trip, I had only one encounter with police officers but that is another story.








neděle 31. prosince 2017

Cestovatelské

          

                 
            Tak to je kolo, na kterém Alex absolvoval cestu do Santiaga. Po návratu a ujetých 5643 km si zasloužilo trochu péče.